MŮJ PŘÍBĚH
Dnes žiju život takový, jaký jsem si vždy přála. Mám skvělou rodinu a děti. Objevila jsem v sobě sílu překonávat životní překážky a mít ráda sama sebe.
Díky změně v mém životě se neuvěřitelným způsobem zlepšily vztahy s dětmi a já si konečně uvědomila, co je pro mě nejdůležitější.
Ne vždy byl pocit štěstí samozřejmostí.
Moc dobře si vybavuji období, kdy mi bylo 21 let. Žila jsem poměrně bujarý život plný večírků, obklopovala se nesprávnými lidmi, finančně na tom byla mizerně. Zpětně mi přijde, že jsem si některé věci prostě do života přitahovala. Tak dlouho jsem myslela na to, aby se mi určité věci nestaly, až k tomu samozřejmě došlo. Jako třeba tohle….
PŘED SEDMI LETY JSEM ZJISTILA, ŽE ČEKÁM MIMINKO.
Ze začátku jsem z této zprávy nebyla ani nadšená, ani nešťastná. Bylo to něco, čeho jsem se bála, co jsem neplánovala. Čekalo mě hodně těžkých rozhodnutí, včetně toho, jestli si miminko nechat. V té době bojoval rozum s citem a jsem ráda, že cit vyhrál.
Těhotenství bylo hodně psychicky náročné, spousta nejistoty a zklamání, ale já se rozhodla bojovat, řekla jsem si, že to tentokrát nevzdám. A když mě v rozhodnutí, že miminko vychováme, podpořil i můj partner, věděla jsem, že máme z části vyhráno.
Psal se rok 2015, kdy se v polovině února, narodila moje dcerka Sofie.
Porod byl opravdu traumatizující zážitek, plný nepřiměřených zásahů ze strany lékařů. Po návratu z porodnice mi v hlavě naskočila spoustu otázek. Bylo to opravdu to, co jsem si přála u porodu zažít? Jak moc jsem to mohla ovlivnit? Co když jsem opravdu zástavu dechu dcery způsobila já? Přicházela jedna výčitka za druhou, a já “jsem si myslela”, že jsem jako matka selhala. Už v nemocnici mi to podsouvali svým přístupem. A místo toho, abych se cítila silná jako žena, co právě porodila své dítě, tak jsem padla na úplné psychické dno.
A JAK TO TAK BÝVÁ, NEJLEPŠÍ ODRAZ BÝVÁ ZE DNA
Takže jsem pomalu změnila pohled na sebe, na svůj porod, i na cestu, kterou se chci dát. Začala jsem zjišťovat, jak by to mohlo jít i jinak. Rozhodla jsem se, že své dítě budu vychovávat s respektem, aby se i ono naučilo respektovat sebe a ostatní. Začala jsem věci dělat intuitivně, a ne tak, jak mě radili v porodnici, nebo tak, jak se píše v chytrých brožurách. Absolvovala jsem kurz Nevýchovy, chodila na různé semináře o kontaktní výchově dětí. Od té chvíle se mi postupně změnil život k nepoznání. Zlepšila se má komunikace s partnerem, dcerou, získala jsem ztracené sebevědomí. Také si našla cestu, jak pracovat s dětmi a díky tomu získala i finanční nezávislost.
A tak jsem se rozhodla, že budu pomáhat i dalším rodičům na cestě za vlastním štěstím.
Chtěla bych vám být nápomocná s otázkami okolo výchovy, porodu a sebelásky. Ukázat Vám, že jde s dětmi žít naplno, že nemusíte jen přežívat. Být Vám podporou i v době neúspěchu, jelikož ten jako rodiče zažíváme často. Neúspěch a chyby jsou ovšem našimi nejlepšími učiteli.
Cesta, kterou jsem ušla já, byla plná chyb, z kterých jsem se poučila. Ale vy, už ty samé chyby dělat nemusíte.
