Když se hovoří o porodu, zmiňuje se často bolest, ale především ta fyzická. Je škoda, že o psychické stránce porodu se už nemluví.
Když jsem čekala své první dítě, zjišťovala jsem si informace na internetu a ptala se žen okolo mě, jaký měly porod. Často se mi dostalo odpovědi: “radši se ani neptej, bylo to hrozně bolestivé, ale přežila jsem to”, nebo “doktor nám zachránil život, bez něj bych nikdy neporodila”, nebo “placenta, to je ta nejvíc nechutná věc co jsem kdy viděla”.
Hodně mě to tenkrát vyděsilo. A na porod a poporodní péči jsem se začala dívat očima těch druhých. Přijala jsem fakt, že porod je hrozný zážitek, a že si ho nelze užít, ale pouze přežít.
Tenkrát jsem se o žádné ,,alternativní metody” nezajímala. Tou největší alternativou byl můj porodní plán, který jsem zkopírovala z internetu, a domnívala se, že (tímto mám splněno) to stačí. Tehdy mě nenapadlo, že se mým plánem rozhodně nebude nikdo zabývat, natož se jím řídit, nebo ho respektovat.
Celý průběh porodu byla jedna velká noční můra, kde došlo ze strany zdravotníků k nepřiměřeným zásahům.
Absolutní nerespekt k mé osobě byl přítomen po celou dobu mého porodu. Ze strany zdravotníků byly použity metody jako kristellerova exprese, řízené tlačení, nástřih přes můj výslovný nesouhlas a o arogantním jednání ani nemluvě. Bondingu a dotepání pupečníku jsem se nedočkala, a odnesení mého dítěte pro ně byla samozřejmost.
Největší rána, která předčila všechny tyto bolesti ale následovala vzápětí. Po tom co mi dcerku znovu donesli, tak záhy přestala dýchat. Žádná pomoc nebyla na blízku, a já musela zasahovat, i když jsem vlastně vůbec nevěděla, co dělám. Podařilo se mi nakonec přivolat pomoc, to už ale dcerka byla opět při vědomí. Na její výraz v očích a fialovou barvu v životě nezapomenu.
Dnes mám zdravou pětiletou dcerku.
Celá tato nepříjemná zkušenost byla nakonec mým největším darem. Změnil se mi pohled na sebe samu, na můj nezdravý vztah k autoritám. Přivedlo mě to na cestu kontaktního a respektujícího rodičovství. Na cestu plnou osobního poznání. Tuto transformaci jsem završila svým druhým porodem, který se již odehrál v pohodlí domova. Byl to ten nejkrásnější zážitek v mém životě. A já díky tomu poznala, kolik síly se ve mně skrývá.
A to mě přivádí na myšlenku, proč se tohle všechno ženám v porodnici děje? Proč si to vlastně necháme líbit? Jako bychom zapomněly na naší intuici matky ochránkyně. Všechny důležité pudy, jako by nás v tu chvíli opustily. Možná v tom hraje velkou roli nedostatečná informovanost, která mě osobně také chyběla. Nebo je to výchovou, kdy nám bylo v dětství podsouváno, že autority se musí poslouchat a přes to vlak nejede.
Pojďme v sobě tyhle zažité stereotypy zlomit! A objevme sílu, kterou jako ženy v sobě máme od pradávna. Máme šanci to společně změnit a pomoci tak další generaci matek, aby i ony mohly zažít krásný porod plný nádherných a nezapomenutelných pocitů. Každá z nás pro to můžeme něco udělat.
A teď jak na to?
1. Sepište si svůj porodní plán
Určitě bych v této době už bez porodního plánu do porodnice rodit nešla. Mně osobně byl sice k ničemu, ale to jen z toho důvodu, že jsem ho s nimi předem neprobrala, a netlačila na to, aby byl dodržen. Rozhodně doporučuji promyslet každičký moment vašeho porodu. Hlavně si promyslet, co jsou důležité body, z kterých rozhodně slevit nechcete. Pokud se snažíte zorientovat ve vašich přáních, určitě se ptejte ostatních maminek, o kterých víte, že s porodním plánem také rodily.
2. Informujte se předem, jaký přístup můžete od porodnice očekávat
Je důležité si dopředu zjistit, jaký přístup porodnice uznává. Pište jim emaily a pokládejte otázky týkající se vašeho porodu. Proberte s nimi dopředu svůj porodní plán. Nechte si ho od nich odsouhlasit. Pokud se Vám některé praktiky nelíbí, upozorněte na ně a případně vyhledejte jinou nemocnici, která Vám bude vyhovovat. (Dokud budeme všichni jen slepě přijímat to, co nám oni nařídí, nikdy se nic nezmění).
3. Zkuste si zajistit PA nebo Dulu jako doprovod
Pokud nevěříte, že dokážete své práva uhájit, radši si sežeňte porodní asistentku. Ta vám pomůže jak s přípravou na porod, tak dohlédne v nemocnici na to, aby došlo k dodržení vašeho porodního plánu. Některé PA mají smlouvu s danou nemocnicí, a to zvyšuje šanci, že její slova budou vyslyšena. V případě, že si PA nemůžete z finančních důvodů dovolit, instruujte alespoň svého partnera, aby věděl, jak se v některých situací zachovat.
4. Nepodceňujte přípravu na porod
Přípravou na porod nemyslím to, že si zabalíte tašku do porodnice. Mám na mysli přípravu po stránce fyzické i duševní. Mně osobně se osvědčil kurz Hypnoporodu, který jsem absolvovala před druhým porodem. Naučila jsem se tam, jak správně dýchat, jak si svůj porod vizualizovat a vést ve vlastním tempu.
5. Ozvěte se, když se vám něco nelíbí
Ať už přímo při porodu, nebo po něm. Řešte situace, ve kterých vám není dobře. V případě, že nebylo dodrženo, co jste si s porodnicí domluvili (ač zpětně s tím už samozřejmě nic nezmůžete), tak pište, prosím, stížnosti. Je důležité se ozvat. Já dodnes lituji, že jsem takovou stížnost nenapsala. Pokud potřebujete podporu v této oblasti, doporučuji skupinu “Podpoříte mě v osvětě”, kde vám holky moc rádi pomohou, takovou stížnost sepsat.
Věřím, že společnými silami dokážeme cokoliv. Pojďme změnit české porodnictví od základu, aby i naše děti mohly zažít vědomý příchod svého miminka, bez zbytečných porodních traumat.
Kamila Broulíková