Největší mýty o respektující výchově
Největší mýty o respektující výchově Když se řekne respektující výchova, mnoho lidí si představí dítě, které si může dělat, co chce. Nerespektuje pravidla a hranice. Má rodiče, kteří neumějí říct „ne“ a snaží se dítěti za každou cenu vyhovět. Respektující výchova však neznamená, že rodinu řídí dítě a rodič musí ustoupit pokaždé, když dítě protestuje. Je především o tom, jak s dítětem zacházíme i ve chvílích, kdy nesouhlasíme, nastavujeme hranice nebo řešíme náročnou situaci. Mýtus č. 1: Respektující výchova znamená, že si dítě může dělat, co chce Ne. Děti potřebují hranice. Potřebují vědět, co je bezpečné a co se od nich očekává a také kde jsou hranice jejich i ostatních lidí. Rozdíl je v tom, jak hranice nastavujeme. Respektující rodič klidně může říct: „Vidím, že si chceš ještě hrát. Teď už ale musíme odejít.“ Dítě z toho samozřejmě může být naštvané, může protestovat nebo plakat. To ale neznamená, že rodič…
Mami proč?
V žilách mi tuhne krev, zlost prostupuje celým mým tělem a najednou to nejde ovládnout. Nechápu. Vždyť se mi to tak dlouho dařilo.
JAK TO VŠECHNO ZAČALO, ANEB POROD, KTERÝ TAK MOC BOLÍ
Když se hovoří o porodu, zmiňuje se často bolest, ale především ta fyzická. Je škoda, že o psychické stránce porodu se už nemluví.
Když jsem čekala své první dítě, zjišťovala jsem si informace na internetu a ptala se žen okolo mě, jaký měly porod. Často se mi dostalo odpovědi: “radši se ani neptej, bylo to hrozně bolestivé, ale přežila jsem to”, nebo “doktor nám zachránil život, bez něj bych nikdy neporodila”, nebo “placenta, to je ta nejvíc nechutná věc co jsem kdy viděla”.